Poznej Aimtečáka: Miloš
Co tě přivedlo do Aimtecu?
Touha po změně. Zní to jako klišé, ale v mém případě to tak opravdu bylo. V minulém zaměstnání jsem pracoval jako koncový technik, který řeší situace přímo u zákazníka a většinu času tráví v autě. Člověk vidí spoustu krásných míst, ale je to práce ve stresu a shonu. Tak jsem fungoval tři roky a během toho posledního jsem zatoužil po změně. Pracoval jsem v korporátu a kdo to nezažil, asi nepochopí. Mnoho věcí byl problém, cítil jsem se jako pořadové číslo. To vede člověka k zamyšlení, co chce v životě dělat a kam se jednou chce dostat.
Co přesně je obsahem tvé práce a jak vypadají tvoje každodenní úkoly?
Zabývám se konfigurací námi dodávaného hardwaru (mobilní terminály, čtečky a další), zaštiťuji školení zákazníků i našich konzultantů nebo programátorů. Za tím se skrývá poměrně dost práce – od přípravy konfigurace a dokumentace až po následnou podporu. Pod mou zodpovědnost spadá také oprava hardwaru. Dostanu se ale i k „měkčím“ úkolům, jakými jsou například příprava a konfigurace serverů pro naše projekty. To znamená, že přímo se zákazníkem řeším jeho požadavky a ručím za to, že všechny přístupy a VPN budou bezchybně fungovat. Zejména v době, kdy tolik necestujeme a soustředíme se na vzdálenou dodávku, je to důležitější než kdy dřív. Jsem vlastně jeden z mála lidí, kteří se dokážou vzdáleně připojit k většině našich zákazníků!
V oblasti, jakou jsou právě technologie, se pravděpodobně všechno neustále mění. Jak se rozvíjíš?
Má pozice je extrémně variabilní a je třeba znát od každého trochu. Nutí mě stále si rozšiřovat obzory, což mě vážně baví – to poznávání nového. Pořád se učím další věci, které se dají zakomponovat do Aimtec řešení. V našem oddělení jsme všichni vzájemně zastupitelní, proto se nestane, že když má někdo dovolenou, jeho práce se neudělá nebo se třeba neobjedná či nenastaví HW. Spíš než technické znalosti, kterých je hodně, jsem se naučil spoustu soft věcí, které mě jako člověka posouvají dál. Už se nebojím řídit projekt, účastnit se telekonferencí s lidmi z celého světa a nerozhází mě ani plánování práce a time management.
Troufám si říct, že mezi Aimtečáky jsi známý jako náš "srdcař". Na co jsi v Aimtecu nejvíc pyšný?
Pro mě je nejdůležitější, že i když to tak nemusí vypadat, stále jsme rodina. Se vším, co k rodině patří. Jako v každé rodině to tu a tam zaskřípe, ale pak jsou okamžiky, kdy se člověku derou do očí slzy dojetí. Na to jsem v Aimtecu nejvíc pyšný. I přes to, jak velká jsme firma, jak jsme světoví a jak výborně umíme to, co děláme pro naše zákazníky, pořád jsme ta rodina, do které jsem před šesti roky poprvé vešel bílými dveřmi starých kanceláří v Hálkovce.
Kdyby sis měl vyzkoušet jakoukoli jinou práci v Aimtecu, co by to bylo?
Několikrát jsem měl šanci s HR propagovat Aimtec na veřejných akcích. Propagace firmy, ve které mám to štěstí pracovat, je něco, co by si měl vyzkoušet každý. Je to velmi těžké, ale zároveň super, protože si člověk uvědomí, co všechno máme. Párkrát se mi poštěstilo zaskočit i na recepci, protože konfiguraci serverů pro náš systém DCIx mohu dělat odkudkoliv, kde je internet. Seděl jsem za pultem a potřeboval jsem se soustředit na práci, vedle mě se deset lidí hlasitě bavilo a mně došlo, jak náročná práce to je. Proto s oblibou říkám, že by si každý z nás měl zkusit jednou za rok jeden den na recepci, aby pochopil, jak je to složité.
Takže hrozí změna pracovního zařazení? Kde bys chtěl být za deset let?
Pamatuji, když mi při prvním pohovoru Radka z HR položila otázku, kde chci být za pět let, a já řekl: „V Aimtecu!“ S odstupem času tu chci být stále, protože to, co tu máme, jinde jen tak není a jen tak to jiní nemají. Takže za deset let (pokud budu živ) chci být „v Aimtecu“.
Lákalo by tě připojit se k našemu týmu? Podívej se na naše otevřené pozice, nebo nám rovnou napiš. Jestli tě zajímá, jak si v Aimtecu žijeme, rozhodně se mrkni na náš Instagram!
